Vznik Internacionálu Petrovice úzce souvisel s vývojem fotbalu v našem regionu. Po roce 1908, kdy vznikl první klub kopané v Orlové, začaly postupně vznikat podobné sportovní kluby i v okolí. Původně se jednalo o zájemce z řad studentů, kteří začali využívat přirozené plochy v obcích a tam byl prvním míčem hadrák. Psal se tehdy rok 1927, kdy došlo i v Petrovicích ke vzniku sportovního klubu SK Petrovice, kdy se dohodli statkář Rudolf Krátký s hostinským Emilem Krutkým na založení tohoto klubu vložením plochy u řeky Petrůvky. Bylo to důležité rozhodnutí, neboť tak zájemci o fotbal dostali do vínku to základní co je k fotbalu potřeba hřiště. Pamětníci těchto chvil již nejsou mezi námi, ale v dřívějších dobách vzpomínali na původní polohu hřiště, která byla napříč dnešní polohy. Pamětníci těch dob také tvrdili, že prvním předsedou Sportovního klubu Petrovice byl právě statkář Rudolf Krátký.Mezi členy prvního výboru se objevují jména občanů Petrovic jako jsou pánové Matějovský, Gill, Rabb, Rudolf Kožusznik, který se také pak objevil jako předseda SK Petrovice.
Počátky byly značně složité, avšak již v předválečných letech již Petrovice hrály II. třídu. Od této doby musel klub mít i družstvo dorostu. Po počátečních potížích se dorostenci Petrovic dostali do dobré formy a dokonce vyhráli tzv. fryštátskou skupinu. Za okupace byla zastavená činnost veškerých spolků a sdružení. A tak na dlouhou dobu šesti let zanikla i kopaná v Petrovicích.
Předválečná a poválečná éra petrovického fotbalu. Z mála pamětníků se podařilo zaznamenat i některá jména fotbalistů tehdejší doby. Jména jako jsou Volf, Gorgol, Kubát, Balas, Lišok Karel a Emil, dále to byli Szlachta, Charvát L., Ziembinski, Pryšč, Pietrzyk, Lang, Chvastek a Kubát Oldřich. Po válce se sport opět postavil na nohy. V dresu SK Petrovice se objevili hráči Cholewa Josef, bratři Gorgolové, Stoniš, Volf, Vilém Drapa, Vladislav Maslowski, bratři Nowoczkové a další, dnes již je značně těžké objevit jména nová. Rudolf Kožušnik byl také zvolen předsedou klubu. V této době se fotbal hrál v té nejnižší skupině se střídavými úspěchy. Rovněž i dorost hrál fryštátskou skupinu se střídavými úspěchy.
Předválečná a poválečná éra petrovického fotbalu. Z mála pamětníků se podařilo zaznamenat i některá jména fotbalistů tehdejší doby. Jména jako jsou Volf, Gorgol, Kubát, Balas, Lišok Karel a Emil, dále to byli Szlachta, Charvát L., Ziembinski, Pryšč, Pietrzyk, Lang, Chvastek a Kubát Oldřich. Po válce se sport opět postavil na nohy. V dresu SK Petrovice se objevili hráči Cholewa Josef, bratři Gorgolové, Stoniš, Volf, Vilém Drapa, Vladislav Maslowski, bratři Nowoczkové a další, dnes již je značně těžké objevit jména nová. Rudolf Kožušnik byl také zvolen předsedou klubu. V této době se fotbal hrál v té nejnižší skupině se střídavými úspěchy. Rovněž i dorost hrál fryštátskou skupinu se střídavými úspěchy.
Rok 1967 se projevil další změnou. Klub se přejmenoval na jméno Internacionál Petrovice z důvodů národností hráčů, kteří v té době za mužstvo hráli. Kromě české národnosti zde byla národnost polská, slovenská a maďarská. Tento název vydržel až do dnešních dnů. Nový název a také nový výbor začal pracovat ve složení Harvát Petr, Guziur Josef, Burzyk Josef, Nogly Vladek, Bill Ludvík, Pavlenka Alois, Powiesnik Evžen, Kudlička Jaroslav, Hudec Jaroslav a Vladislav Krutki. Sportovní výkony však stačily jen na čtvrtou třídu.
Sedmdesátá léta se začala odvíjet nebývalou aktivitou části členské základny, která se rekrutovala především z aktivních členů výboru klubu. Bylo nutno vybudovat zděné kabiny a tak v akci „Z“ začala na Interu vyrůstat nová budova. Zpočátku se zdála jednopatrová budova pro potřeby rozrůstajícího klubu jako postačující a tak i hráči ocenili nové kabiny jako vyhovující. Byla teplá voda, WC, dokonce i kulturní místnost, kde si mohli hráči po zápase sednout a rozebrat právě proběhlé utkání, připravit novou taktiku, ale i normálně se občerstvit. Aktivita starších členů byla příkladem i pro aktivní fotbalisty, kteří zejména v mládežnických kategoriích začínali podávat dobré sportovní výkony. Vše bylo jednak důslednějším tréninkovým procesem, ale i osobností trenérů. Vše se začalo odvíjet od mladých hráčů jakými byli bratři Pawlitové Josef a Antonín, Stareček, Blatoň, Balcárek, Gorecki, Karety, Uherek Karel. Trénovat začali pan Paloch, v té době ředitel ZŠ Petrovice, dále pokračoval trenér Gajzdica, kteří dali základ mužstvu dorostenců a později i družstvu mužů, kteří v té době trénovali pod taktovkou trenéra Němce. Tento muž se podepsal i na aktivním přístupu klubu na investiční výstavbě – hlavní tribuny. V mužstvu mužů úspěšně působili následující hráči: Bogocz Josef, Barteczek Marian, Barteczek Ota, Krejčí Jaroslav, Michalík Vladimír a Jaromír, Kašík Petr, Pasrbek, Kubis Jan, Jastřemský Jaroslav, Petyňák alias Omar Sivori, Bilous Jarek, Foltýn Jaroslav, bratři Bartoškové a jiní. Mezi funkcionáře té doby bychom mohli spatřit i bývalé hráče Interu potažmo SK, nebo Sokola: Sznapka Antonín, Foltýn Jaroslav, Paloch Jan, Bill Ludvík, Burzyk Josef, Gajdica Karel, Paloch Jan, ing. Hanke Jaroslav, Michalík Zdeněk, Mlotek Ervín, Helis Zdeněk, Bartošek Josef, Cieslar Oldřich, Karel a Josef Grimmové a jiní. Předsedové fotbalu té doby, jak historie pamatuje byli Sznapka Antonín, Foltýn Jaroslav, Paloch Jan, Szpernol František, Kandl Jan, později Tobola Ladislav, Bogocz Josef a ing. Tobola Kamil, byli vždy motorem rozvoje fotbalu v Interu Petrovice. Po jejich působení vždy zůstal jejich otisk snahy dát petrovickému fotbalu, zvláště tomuto Interovskému něco navíc. Zde by se mohla zaznamenat i zvyšující přízeň obce Petrovice u Karviné k činnosti sportovní organizace. Zpočátku dílčí finanční pomoc a možnost samostatně si přivydělat spolupráci s obci vyústila do větší investice – nadstavbou šaten stávající hlavní budovy Interu. Šatny, koupelny a nezbytné zázemí přišly jistě vhod rozvíjejícímu se fotbalu. Za trenéra Němce došlo k největšímu postupu fotbalistu mužů dokonce do druhé třídy. Po trenéru Němcovi se na trenérském postu objevili Horváth Petr, Pawlita Antonín a Pavel Fukala. Hra mužstva odpovídala daným možnostem. Pokud se trénovalo se zaujetím, pak se objevovali i výsledky. Fotbalisté Interu, jakými byli : Bogocz Josef a Marián, Wróbel Ivo, Helvín Jiří a Luboš, Tobola Kamil, Radecki Roman, Jastřemský David, Hanusek Radek, Paloch Petr, Dabrowski Jiří zůstanou jistě ve vzpomínkách na Interovský fotbal.